Marie Luisa Hlobilová (1946) studovala užitou a propagační grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole. Velká část její tvorby je svázána s hudbou v podobě novoročenek pro hudební soubory, obálek not, vizitek hudebníků, ilustrací do novin a časopisů. Pro kresby je typické použití notové symboliky, která tvoří linie nebo i plochy.

Od roku 1970 se M. L. Hlobilová věnovala netkané tapiserii art protis. Přes pět set realizovaných art protisů můžeme tematicky rozlišit na hudební a romanticky krajinné. Zcela abstraktní kompozice jsou okrajové, neboť autorka se inspirovala vždy barvami a tvaroslovím přírody.

Teprve v posledních letech se obrátila k malování. Učitelkou jí byla vlastně matka, ak. malířka Marie Hlobilová-Mrkvičková, od níž převzala techniku olejomalby á la prima, míchání barev na paletě nebo až na plátně i přípravu plátna. Snové krajiny poslední dobou maluje pomocí zcela minimálních prostředků, jakoby v protikladu k malbě květin. Do této sféry, typické pro matku, se odvážila až po její smrti.

Nevysychajícím pramenem inspirace se pro ni stala příroda a zejména přechodná období jara až podzimu, tak bohatá na barvy a inspirativní svou náladovostí. V obrazech se s přírodou prolíná hudba. Plochy a barvy moře a hor sice odpovídají nesmazatelným zážitkům u Jaderského nebo Jónského moře, do nadreálna je posunují téměř všudypřítomné housle, často ve skutečné velikosti. Zatímco při kreslení si pouštěla hudbu J. S. Bacha, W. A. Mozarta a jejich současníků, při navrhování art protisů se nechávala inspirovat hudbou S. Prokofjeva, I. Stravinského, M. Ravela a dalších modernistů. Průvodcem při nynějším malování snů o krajině je jí ticho, nerušící v mysli přírodní živly.

hlobilova.webpark.cz

Výstavy:
Pražská a jiná hudební zastavení