Helena Tattermuschová
V dělnické pražské rodině se narodila 28. ledna roku 1933 slavná česká pěvkyně Helena Tattermuschová. Nesporný talent se u ní projevil již v dětských letech. V rozvoji tohoto talentu jí byl nápomocen učitel Václav Matoušek. V prostředí dětského pěveckého sboru libeňské školy na Korábě, kde zpívala zakrátko i sóla, se vypracovala natolik, že po absolvování měšťanské školy přešla v patnácti letech na Konzervatoř Praha, kde v letech 1948-1953 studovala zpěv u prof. Vlasty Linhartové. Od roku 1953 do roku 1954 pokračovala ve studiu na Hudební fakultě AMU u prof. Jaromíry Tomáškové. Už v době konzervatorních studií zaujala svým pohostinským vystoupením v Národním divadle, jako Barče ve Smetanově Hubičce, Kuchtík ve Dvořákově Rusalce a Esmeralda ve Smetanově Prodané nevěstě i jako Pasáček v Suchoňově Krútňavě. V roce 1954 získala druhou cenu v pěvecké soutěži Pražského jara. V období let 1950-1954 účinkovala ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy. Po skončení studia na AMU nastoupila jako sólistka do angažmá Divadla Zdeňka Nejedlého v Ostravě (Státního divadla Ostrava, dnes Národního divadla moravskoslezského). Během dvouletého angažmá se pěvecký talent rozvinul pod vedením ostravského operního šéfa Rudolfa Vašaty. Helena Tattermuschová zvládla čtrnáct rolí oboru mladodramatického subretního a koloraturního. Plně se rozvinul její dobře školený soprán, zajímavě tembrovaný, vyrovnaný, ukázněný a dokonale znělý i ve svém středu, např. v rolích Konstance v Mozartově Únosu ze Serailu, Olympie v Offenbachových Hoffmanových povídkách a v mimořádně obtížné úloze titulní role Violetty ve Verdiho Traviatě. Po této důkladné průpravě je v roce 1956 angažována jako sólistka operního souboru pražského Národního divadla, ve kterém setrvala do 31. 7. 1991. Za tuto poměrně dlouhou uměleckou dráhu v operním sboru Národního divadla vynikla v repertoáru smetanovském, dvořákovském, janáčkovském i některých soudobějších autorů. V paměti diváků zůstává její Terinka v Jakobínu, Lidunka v Blodkově opeře V studni, Anežka v Ostrčilově Poupěti či role Grušenky v Jeremiášových Bratrech Karamazovových, Kristina ve Věci Makropulos aj. Jaksi mimo proud své tvorby v Národním divadle Praha spolupracovala opakovaně na operních a operetních inscenacích v Čs. televizi, např. Rusalka (1962); Výlety páně Broučka (1963); Krásná Galathea (1963); Rekviem za Kouzelnou flétnu (1968) aj. Od roku 1977 učila zpěvu na Konzervatoři Praha. Za operu dostala Helena Tattermuschová v roce 2013 cenu Thálie za celoživotní výkon.
Životopis Heleny Tattermuschové.

Krajkářka Marie Janoušová
Marie Janoušová, rozená Knížková, sedlická rodačka dnes žijící v Praze 5 na Žvahově. Absolventka sedlické krajkářské školy. "V našem rodu se tradice paličkování udržuje nepřetržitě už tři sta let. Já sama paličkuji už od pěti let, kdy mě začala učit moje babička. Jenom je mi líto, že u mě zřejmě dlouhá rodová tradice skončí, protože můj syn má tři kluky a já nebudu mít komu nashromážděné zkušenosti předat," říká krajkářka Marie Janoušová. K paličkování využije každou volnou chvilku. Většinu výrobků ale rozdá známým a přátelům. Je ráda, že může někoho potěšit. Na kontě má také světový rekord. Ve Vamberku se zúčastnila akce Paličkující náměstí, rekord spočíval v tom, že se na jednom místě soustředil co největší počet paličkujících jedinců. Zúčastnilo se jich sedm set, a to nejen z naší republiky, ale i z jiných evropských států. Doma má schovaný účastnický diplom z této akce a moc si ho považuje. Paličkování je jednou z nejmladších textilních technik. Jedná se o plošnou textilii, která je zhotovena nejrozmanitějším obtáčením a křížením nití odvíjených z paliček, které jsou k tomu účelu speciálně přizpůsobeny.
Životopis Marie Janoušové.

Výstavy:
Vyšívané obrazy
Paličkovaná krajka